"Môj dedo Jozef Pišťanek (1899-1971), starý bratislavský čašník a neskôr, v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch krčmár v Devínskej Novej Vsi, precestoval v mladosti kus sveta a zažil veľa dobrodružstiev. Dnes už nezistím, čo z toho sa stalo naozaj, a čo len v jeho fantázii. Keď som bol dieťaťom, na slovo som mu veril a vzhliadal som k nemu s posvätnou úctou. Takého deduška nikto z mojich detských kamarátov v tehliarskej kolónii, kde sme bývali, nemal!

Celý dospelý život zhromažďoval kuchárske recepty. Zriadil si kvôli tomu vlastnú výstrižkovú službu zloženú z celej rodiny. Keď zomrel, zanechal po sebe tri obrovské fascikle plné receptov. Nie, žiadne banálne kakaové rezy by ste tam nenašli; aby recept môjho deda zaujal, musel byť dostatočne zaujímavý, ba niekedy až bizarný. Samozrejme, dedove fascikle neboli v našej rodine vnímané ako nemenný a nedotknuteľný kánon. I po dedovej smrti doňho pribúdali nové a nové výstrižky z časopisov a novín. Niečo som k nim pridal už aj ja. Ponúkam vám teraz za hrsť dobrých receptov, dá sa smelo povedať, že generáciami overených, a k tomu zopár možno zábavných príhod z mojej rodiny.

Niektoré recepty sú predmetom rodinného tajomstva aj iných, slávnejších rodín ako tej mojej, takže iste chápete, že ich nemôžem len tak mirnix-dirnix vešať hocikomu na nos. A tak vás, milé čitateľky a čitatelia, prosím: poslúžte si, ale nejako zvlášť tieto recepty nerozširujte. Nech to ostane, ako sa hovorí, medzi nami!"

(Peter Pišťanek)

Čokoládová extáze a jiné dobroty

Peter Pišťanek: Recepty z rodinného archívu.

Literární dílo často projevuje podivuhodnou snahu vymanit se ze své vlastní určenosti a překračovat své hranice směrem k "realitě". Snad lze pod vlivem tohoto poznatku přistoupit k psaní o nejnovější knížce slovenského spisovatele Petra Pišťanka (z jeho tvorby připomeňme alespoň proslulý román Rivers of Babylon nebo povídky se spoluautorem Dušanem Taragelem). Autor v ní totiž překračuje hranice literatury směrem k oblasti, kterou nejsme běžně zvyklí spojovat s uměním: sestavil vlastní kuchařskou knihu, nazvanou Recepty z rodinného archívu.

Formy kuchařky Peter Pišťanek využil jako prostředku k vlastnímu "hledání ztraceného času": recepty pocházejí z rodinného archivu receptů Pišťankovy rodiny, z nichž většinu shromáždil Pišťankův dědeček Jozef Pišťanek, číšník na různých místech a pak hostinský v Devínské Nové Vsi, ale hlavně "weltman". Každý z receptů je komentován vzpomínkami na autorovo dětství prožité v cihlářské kolonii, ve kterých objevíme nejen vědomí nenávratnosti prožitého, ale i smutek nad neexistencí lokalit, v nichž se odehrávají. Někdy mají tyto komentáře charakter krátkého příběhu, jindy jsou to jen drobné postřehy, charakteristiky prostředí nebo situace, s níž má autor tu kterou krmi spojenu, a funkci pointy pak plní sám recept, respektive sama příprava jídla.

Kritériem výběru receptů je většinou jejich neobvyklost, a to buď objektivní (dokážete si představit například bábovku z fazolí? nebo mrkvový dort?), nebo se některé recepty jevily neobvyklými dětským očím autora, jemuž dědeček připravoval "vegetariánský guláš" z buřtů, jelení guláš nebo třeba "sladký chlebík Ge-čaj". Daleko nejvíce místa je v knize věnováno sladkostem ("Čokoládová extáza"!), v rámci tohoto okruhu zaujmou zejména okolnosti získání některých receptů, budící respekt ke statečnosti Pišťankova dědečka (ale také autora a v neposlední řadě i vydavatele knihy, jimž hrozí pomsta majitelů autorských práv na Sachrův dort a jiné pamlsky). Sladkostem jakožto jídlům, která dětskému strávníkovi patrně nejlépe utkvěla v paměti, konkurují pokrmy chlapské, pojící se se vzpomínkou na dědečka gurmána nebo reprezentující tu chuťovou oblast, již Pišťanek docenil až v dospělosti: salát s kyselými rybami, několik druhů gulášů, smažené syrečky atd.

Peter Pišťanek pochopil, jak úzce souvisí s naší pamětí chuť a jak důležité místo zaujímají v našich vzpomínkách na dětství obřady spojené s přípravou jídla. Počítá s tím, že součástí jeho vzpomínek je i zhmotnění těchto obřadů a chutí a že je s ním nebude vnímatel sdílet pouze pasivně, že nedílnou součástí četby bude i samotná příprava pokrmů. Tento jednoduchý prostředek je stejně neotřelý jako těžko opakovatelný a dost těžko si s ním poradíme v rámci esteticko-literárních kategorií — nemůže nám zde totiž stačit "Tehliarská kyslá polievka ŕ la vysoký dátum", "Kurča na plzenský spôsob" nebo "Šunka pečená v lístkovom ceste" stvořená ze slov, ale pro naplnění autorova uměleckého záměru je nutno slova proměnit v poživatelnou materii.

Snažil jsem se Pišťankovu knihu chápat jako příběh, v němž tvoří pokrmy a jejich komentáře nerozlučný celek a realizací receptů a konzumací se uskutečňuje proces konkretizace určitého fikčního světa. Samozřejmě jde ale především o regulérní kuchařku, tedy knihu, jejíž místo je spíše v kuchyňském kredenci než v knihovničce fanouška slovenské literatury. V jejím kontextu i v kontextu tvorby Petra Pišťanka pak jde o další z projevů chuti experimentovat a pojímat psaní především jako pokoušení křehkých hranic mezi textem a světem, tentokrát ovšem s viditelným, hmatatelným a především poživatelným výsledkem.

Lukáš Foldyna, http://aluze.cz/2003_02/pistanek.php